Rovnou na obsah Rovnou na menu
Menu
Obec Horky
Horkyu Čáslavi

Stavební historie kostela

Stavební historie kostela sv. Václava a popis nálezů při opravě

Kostel v Horkách, nyní zasvěcený sv. Václavu, se nachází na mírném, nicméně zdálky patrném návrší, jímž Čáslavská kotlina pozvolna přechází v Českomoravskou vrchovinu. Dosavadní literatura považovala kostel za barokní novostavbu postavenou před rokem 1753, snad na místě původního románského kostela, jež je k r. 1268 připomínán jako farní. Další zprávy o farním kostele jsou z r. 1358, kdy byl zasvěcen Narození Panny Marie; pod tímto zasvěcením je uváděn ještě r.1618. Roku 1702 je zmiňován jako velmi zpustlý, bez zařízení a dlouho neopravovaný.

Půdorys kostela ale napovídá, že kostel má starší, než barokní původ. Pro značné stáří stavby svědčila úzká loď, na níž navazuje na západě štíhlá věž, stejně jako charakter pozdějšího presbytáře, který na loď navazuje bez odsazení; pro románský původ dále svědčila poloha kostela. Oprava větší části jeho fasády proběhla v roce 2001 a vcelku se podařilo provést dokumentaci nálezů. Na ní pak v následujícím roce navázala oprava průčelí věže, kde bohužel průzkum neproběhnul. Kostel měl relativně novou tvrdou omítku, snad až ze 70. let 20. století, na mnoha místech již ovšem poškozenou. Při opravě byly její rozsáhlé části sejmuty. Jednalo se o místa na severním a jižním průčelí lodi a prakticky celý presbytář se sakristií.

Kostel má věž před západním průčelím a úzkou obdélnou loď, jež bez odsazení přechází ve čtvercový presbytář se zkosenými rohy. Šířka lodi je zhruba 7,3 m, délka lodi a presbytáře cca 17 m. Na severu je připojena obdélná sakristie, opět se zkosenými rohy. Zdivo věže, presbytáře a lodi kostela je silné zhruba 1m, na jihu lodi je o něco širší díky přizdívce. Výška současné lodi a presbytáře kostela je cca 7,3 m. Na severním i jižním průčelí kostela jsou tři okenní otvory se šambránami barokního charakteru, na jižním průčelí je pod levým z nich vstup orámovaný barokním portálem. Věž nemá žádné okenní otvory až na velké okna na všech čtyřech stranách zvonového patra, které je oproti zbytku věže vyzděno z cihel.

Při průzkumech bylo potvrzeno, že velké části zdiva kostela pocházejí skutečně z barokní přestavby, nicméně jsou zde druhotně použité kvádříky. Jejich materiálem je především velmi tvrdá žula s většími černými zrny turmalinu vyskytující se na Čáslavsku v tzv. přibyslavickém pásmu. Nejbližší naleziště je asi 3 km jižně od kostela, v okolí Tisé skály u Bratčic. Tento materiál pro románské kvádříkové zdivo překvapuje; v okolí by se jistě našel měkčí a snadněji opracovatelný kámen. Žulové kvádříky jsou opracované pouze hrubě, zdivo je kombinované s úseky z drobných úlomků zřejmě místního materiálu, některého druhu ruly, s příměsí cihel. Občas se objevují i kvádříky z měkčího šedozeleného kamene jemné struktury, místy vrstevnatého, zřejmě opuky. Při průzkumu bylo však také potvrzeno, že určité úseky zdiva jsou původní románské. Velká část severní zdi lodi kostela, až po sakristii, je zachována z této stavební etapy. Zdivo z kamenných kvádrů je kladeno do řad, najít lze zazděné otvory po trámech původního dřevěného lešení. Jednotlivé řady mají různou výšku, někdy relativně malou, okolo 15 cm, většinou kolem 30 cm. Zbytky středověké povrchové úpravy nebyly nalezeny. Pro nerovnosti kvádrů je zdivo na některých místech klínováno úzkými a drobnými úlomky kamene, tzv. šíbry. Kolem širokých barokních oken jsou rozsáhlé plochy vyzděné z cihel.

Snad ještě zajímavější nálezy byly učiněny na jižním průčelí lodi, i když plocha zachovaného románského zdiva je zde menší. V dolní partii zdiva vzdálené 8,3 m od jihozápadního nároží lodi, zhruba pod středním oknem, bylo nalezeno původní ukončení románské lodi. Z počátku byly patrné pouze přizdívky, tzv. plenty, v dolní části z plochých drobnějších kamenů, výše z cihel, v horní části navíc naplocho kladených. Po sejmutí plenty byl odhalen nevelký úsek nároží románské stavby. Zdivo směrem dolů dost výrazně ustupuje dovnitř. Úsek je vyzděn z ne zcela opracovaných kvádrů, nároží je armováno přesnými kvádry z šedozelené opuky(?). Na kvádrech jsou zbytky zřejmě raně středověké, slabé vrstvy jemné omítky s ryskami v místech styku kvádrů. To v zásadě odpovídá nálezům z okolních románských staveb, např. na kostele sv. Jakuba Většího v Jakubu u Kutné Hory a na kostele sv. Martina v místě zaniklé vsi Stusyně u Ronova nad Doubravou (okres Chrudim). Byly opatřeny bílým a červeným nátěrem. Červený nátěr byl nalezen pouze poblíž nároží, a tak se zdá, že někdy v pozdějším období měla průčelí kostela bílou barvu s červeně odlišenými nárožími. Románské zdivo se dále jistotně nachází při jihozápadním nároží lodi.

Na zmíněných partiích románského zdiva se nepodařilo nalézt žádné stopy po původních otvorech. V barokním zdivu jižní stěny lodi byl však mezi dvěma okny nalevo, v úrovni asi 1 m nad jejich parapety, nalezen opracovaný kamenný článek, nejspíše z ostění románského portálu. Je zaoblený a může pocházet z kruhové archivolty portálu. Na hladký okrajový pás navazuje v příčném řezu se zaoblující pás s tordováním (s výzdobou připomínající šroubovici). Materiálem je šedozelená opuka(?) shodná s tou, že které je vyzděno románské nároží. Lze se tedy domnívat, že prvek patří původnímu portálu kostela, třebaže tordování se často vyskytuje i v pozdní gotice (je zde na místě zmínit portál výše zmíněné pozdně gotické věže kostela ve 4 km vzdálené Okřesanči). Prvek opět obsahuje zbytky bílého a červeného nátěru.

Asi 0,6 m vpravo od popisovaného románského nároží, zhruba pod středním oknem jižní strany lodi, byla po odstranění omítek patrná výrazná spára jdoucí do výšky asi 1,4 m. Zdivo mezi nárožím a spárou zcela souvisí s plentou, která přikrývala románské zdivo; nelze tedy vyloučit, že apsida vybíhala od lodi jen s malým odsazením a její náběh je pod plentou zachován. Při průzkumu průčelí tato plenta nebyla odkrývána. Vpravo od spáry pokračuje barokní zdivo výše popsaného charakteru.

Bohužel se při opravě nepodařilo provést dokumentaci zdiva věže. Uvnitř je kamenné zdivo patrné až ve třetím podlaží. Má barokní charakter, prakticky shodný se zdivem presbytáře a sakristie, pro jejichž barokní původ svědčí i jejich půdorysný tvar. Zdivo 1. patra věže je přikryté slabou vrstvou omítky, přes níž lze odhadnout, že se podobá spíš baroknímu zdivu o patro výše, než románskému zdivu z kvádříků. Přesto půdorysný rozměr věže, který si dobře uvědomíme v jejím interiéru, svědčí pro románský původ věže. Je pravděpodobné, že kvádříkové zdivo je zachováno alespoň v úrovni přízemí. Věž se do lodi v patře i v přízemí otvírá poměrně širokými, půlkruhově ukončenými otvory. Ty mohou mít dosti starý původ, nic bližšího o nich ale nelze říci bez průzkumu zdiva v jejich okolí.

Původní kostel měl tedy lehce podélnou loď dlouhou zhruba 8,3 m. Jednalo se o drobnou stavbu, jejíž rozměry se přibližně shodují i s jinými románskými stavbami zachovanými v blízkém okolí (např. kostelík sv. Michala zapojený do gotického děkanského kostela sv. Petra a Pavla v Čáslavi). Na západě mel kostel měl věž a lze předpokládat presbytář ve tvaru půlkruhové apsidy - její základy by jistě odhalil archeologický výzkum pod podlahou východní části lodi a presbytáře kostela. Zřejmě šlo o kostel tribunový, o dispozičním schématu tribuny však nelze nic určitého říci. Portál kostela zřejmě musel být na jižní stěně lodi a pravděpodobně je z něho zachován původní tesaný kamenný článek. Kostely tohoto půdorysu se v okolí vyskytují zhruba od druhé čtvrtiny 12. století po následujících zhruba sto let. Lze tedy předpokládat, že první zmínka o kostelu z roku 1268 se váže ke stavbě, která na místě již delší čas stála. Od první poloviny 13. století nastupují v okolí kostely s širší lodí a pravoúhlým presbytářem, např. kostel ve zmíněné Okřesanči.

Ve zdivu vlevo od zachovaného románského nároží byl nalezen zazděný vodorovný trám. Evidentně šlo o překlad otvoru, z něhož bylo při průzkumu zachyceno pravé cihelné ostění špalety. Trám byl zachycen v délce cca 130 cm, zazdívka otvoru je z drobnějších kamenů kladených do hliněné malty. Zdá se, že šlo o niku, jejíž parapet mohl ležet cca 70 cm nad terénem (úroveň podlahy v lodi je cca o dalších 20 cm níže). Na spodním líci trámu byl zachycen bílý nátěr, stejně jako na omítce špalety otvoru. Hloubka otvoru je minimálně 55 cm; i dle vnitřní situace se zdá být pravděpodobné, že spíš než o otvor skrz celou šířku zdiva šlo o niku. Jednoznačně nešlo o vstup do kostela, který by v nějaké době nahradil románský portál. Spíše se lze klonit k názoru, že zde stál nějaký boční prostor kostela s tím, že trám byl součástí překladu jeho výklenku, eventuelně vstupu do něj z lodi. Zdá se být jisté, že původní portál se nenacházel na tomto místě – nevysoko nad trámem už pokračuje zdivo románského charakteru.

Můžeme odhadovat, že románský kostel byl tedy rozšířen o jižní přístavbu, snad předsíň, čemuž odpovídá i situace zachycená u základů při výkopu pro drenážní kanál kolem kostela – v nevelké vzdálenosti od levého ostění barokního portálu vybíhala zeď kolmá ke zdivu lodi. Snad jde o pozůstatek nějaké stavební úpravy ze 16. nebo 17. století, což je období, o němž máme jen minimum zpráv. Tuto úpravu jen ztěží můžeme zařadit do souvislostí. Spíše předpokládáme, že filiální kostel v nevelké osadě, kde se bohoslužby sloužily jen občas, nebyl výrazněji stavebně upravován a až do barokní přestavby si zhruba zachoval románskou podobu, s apsidou na východě. Dobou, kdy větší stavební akce nelze očekávat, je zejména 17. století. Z roku 1702 pochází zmínka o kostele pustém a dlouho neopravovaném. Prakticky jediným prvkem kostela, který s raně novověkým obdobím můžeme spojovat, je zvon, nesoucí letopočet 1552.

Rozsáhlou barokní přestavbu kostela provedli Aueršperkové po roce 1750, krátce po převzetí panství. Tehdy byla loď prodloužena k východu a vystavěn nový presbytář, který od lodi není oddělen vítězným obloukem. K severní stěně kostela byla přistavěna sakristie, opatřená trámovým záklopovým stropem, pravděpodobně dosud zachovaným. Došlo též k výraznější úpravě věže a do současné podoby byla upravena průčelí stavby. Podélné stěny lodi a presbytáře kostela jsou otevřeny širokými barokními okny. V západní části lodi byla zřízena hudební kruchta, rovněž dosud dochovaná. Současně byl nově vybaven interiér kostela. Z pozdně barokního uměleckého vybavení interiéru kostela je pravděpodobně zachována jen část, zejména hlavní oltář a kazatelna po severním boku lodi, přístupná otvorem ze sousední sakristie.

Zdá se, že problémy s údržbou kostela trvaly i v dalších obdobích. Špatný stavební stav je výslovně zmiňován v protokolu z roku 1824. Snad krátce poté proběhla další přestavba kostela, při níž byl v podstatě upraven do současné podoby. Z této doby pochází hambalkový krov současné střechy nad lodí a presbytářem. Hambalky vynáší tesařská konstrukce nazývaná stojatá stolice. Je možné, že až v této době bylo vyzděno zvonové patro věže a osazena konstrukce střechy nad ním. Zdivo posledního patra věže je oproti spodním podlažím užší a je vyzděné z cihel.

Další stavební úpravy kostela měly již pouze údržbový charakter. Předchozí popis má připomenout, do jaké míry v sobě mají stavební památky zapsanou svoji historii. Při rozsáhlejších opravách bývá příležitost, tyto stopy odhalit a pokusit se rekonstruovat historii památky, přestože chybějí archívní zprávy. Památky samy představují určitou zprávu o své historii, a nikoliv pouze o historii své, ale i o historii obce, jíž sloužily. Proto je potřebné, abychom opravovali památky citlivým způsobem a stopy historie zachovali i pro případného budoucího zájemce.

Obec

Svátek

Svátek má Alexandra

Zítra má svátek Evženie

Aktuální počasí

dnes, neděle 21. 4. 2024
oblačno 7 °C -2 °C
pondělí 22. 4. zataženo 9/-2 °C
úterý 23. 4. déšť se sněhem 4/1 °C
středa 24. 4. slabý déšť 6/4 °C

Návštěvnost

Návštěvnost:

ONLINE:2
DNES:356
TÝDEN:1105
CELKEM:606137